Královské hrady – Žebrák a Točník

Dnešní výlet bude do středočeského kraje. V plánu máme omrknout dvě zříceniny bývalých královských hradů Točník a Žebrák, které se nacházejí kousek za Berounem, na samé hranici chráněné krajinné oblasti Kokořínsko.

Dostupnost hradů je skvělá, na místo se lze dostat jak pěšky, tak i autem, vlakem či autobusem. Volíme auto a vyrážíme kolem desáté. Prokoušeme se Prahou a po dvou hodinách stavíme v obci Praskolesy u vlakového nádraží odkud již k hradům vedou turistické značky.

Jako první míříme ke starší ze zřícenin, k Žebráku.

Držíme se modré značky, projdeme obcí Chlustina a na jejím konci se dáme doleva. Po nadjezdu přeběhneme nad dálnicí D5 a hned za ní scházíme do městečka Žebrák. Budete se asi divit, ale náš cíl zřícenina hradu Žebrák není v městečku Žebrák 😀

Nápis z pravoslavného kříže u cesty

Kolem kostela svatého Vavřince a budovy děkanství mineme náměstí a kolem dalšího kostela s kamenným portálem míříme ze Žebráku ven směrem na Žebrák.

Opouštíme modrou značku a konečně můžeme slézt ze silnice dolů na cyklostezku, která ji kopíruje. Na jejím začátku stojí velký pravoslavný kříž u Blažeje, ze kterého tabulka hlásá, že jsou zde, na místě bývalého pravoslavného kostela pohřbeni vojáci generála Suvorova.

Oba naše dnešní cíle jsou vidět kousek před námi. Po pěti stech metrech vcházíme do obce Točník, kde se za zastávkou autobusu a kapličkou dostaneme na stezku, která nás vede vzhůru, na první dnešní cíl, na zříceninu hradu Žebrák.

Žebrák byl vybudován ve druhé polovině třináctého století. O významu hradu svědčí i fakt, že byl nejspíše prvním hradem v Českých zemích, který měl postavené dvě kruhově věže. Roku 1336 jej získal král Jan Lucemburský a od té doby se Žebrák stal panovnickou rezidencí. Oblíbil si jej zejména jeho vnuk Václav IV., který nechal původně nevelký hrad přestavět na luxusní sídlo. Po založení sousedního hradu Točník, na konci čtrnáctého století se začal význam Žebráku postupně snižovat. Během husitských válek byl hrad dvakrát neúspěšně obléhán. Po válkách byl ještě zlepšen jeho obranný systém a hrad byl udržován až do konce patnáctého století. Po požáru v roce 1532 však už nebyl obnoven a změnil se ve zříceninu.

Zřícenina hradu Žebrák ze spodní cesty

Všem návštěvníkům můžeme doporučit návštěvu hlavní věže, která slouží jako rozhledna a je z ní parádní výhled po okolí. Hrad jsme si prošli v klidu a sami, pouze s tištěnými podklady, které jsou k dostání na místě.

Náš druhý cíl, zřícenina hradu Točník, je coby kamenem dohodil a to doslova. Protože byl, ale čas oběda tak jsme si po první prohlídce dali pivko a jídlo v útulné Hospůdce u Rytířů.

Vydatně posilněni, vydali jsme se vzhůru na Točník, který je – světe div se, stále v obci Točník, ne jako předchozí Žebrák, který není v Žebráku 😀

Cesta od hospůdky vede kolem sadu, po červené a žluté značce. Je to sice do kopce, ale jenom kousek.

Točník založil král Václav IV. na konci čtrnáctého století. Od husitských válek, kdy v roce 1425 úspěšně odolal krátkému obléhání, byl hrad po většinu doby v držení zástavních majitelů, ke kterým patřili Kolovratové, páni z Gutštejna nebo Vartenberkové, kteří jej upravili v pozdně gotickém slohu. Další úpravy, tentokrát již renesanční provedli Lobkovicové. Za nich byl hrad ještě nejnutněji udržován, ale postupně začal chátrat. Zpustnutí uspíšila třicetiletá válka a během sedmnáctého století byl hrad definitivně opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu.

Vnitřní nádvoří na Točníku

Zřícenině dominují dva částečně dochované paláce, z nichž ten větší byl svého času druhým největším v zemi hned po Vladislavském sále Pražského hradu. Na rozdíl od vedlejší zříceniny Žebráku, lze objekt projít nejen samostatně, ale přes prázdniny i s průvodcem. My, ale využili samoprohlídku.

Velikou zvláštností na Točníku, jsou dva medvědi brtníci, Agáta a Martin, kteří žijí v hradním příkopě. Pro škarohlídy – je o ně velmi dobře postaráno občanským sdružením Nudle, které se staralo i o předchozí točnické medvědy.

Agáta? Martin? Kdo ví…

Po prohlídce druhé z obou sousedících zřícenin, jsme sešli z kopce druhou cestou a přes parkoviště pod hradem vyběhli na kopeček s poetickým názvem Jezevčík odkud je krásný výhled na námi právě navštívený Točník a skrze portál mistra Jeronýma Pražského i na vedle stojící Žebrák.

Za parkovištěm se chytáme modrého značení a kolem fotbalového hřiště se vracíme zpátky do Žebráku. Do obce, ne na zříceninu…

Abychom nešli zpátky tou samou trasou, u kostela svatého Rocha přeběhneme silnici a skrze sídliště a jakousi průmyslovou zónu se dostáváme k D5, kterou tentokráte překonáváme spodem. Přes Sedlec nám zbývá necelých pět kilometrů po asfaltu. Končíme u auta, u vlakového nádraží Praskolesy, odkud jsme dopoledne vyráželi.

Výlet se vydařil, počasí parádní, procházka taky. Takhle zajímavé zříceniny v tak těsné blízkosti u sebe u nás asi jinde nenajdete. Každý si v nich najdete to svoje. Já volím Žebrák, kvůli své nedobytnosti, a kvůli parádnímu rozhledu z hlavní věže. Brácha zase Točník, pro reprezentativní sály a pro to, jak tam Roden, coby Václav IV. střílí z luku v jeho oblíbeném Žižkovi. Dětem by se zase mohla líbit medvědí dvojice na Točníku.

Rozhodně se zajeďte podívat…

Buďte však opatrní pokud použijete naši trasu, a zvažte zda nebude lepší parkovat přímo v obci Žebrák, nebo na parkovišti u zřícenin. Dobrou volbou by mohla být i jiná doprava než-li autem. Přeci jenom od auta až k obci Žebrák to bylo po silnici, stejně tak i zpátky a čert jak známo, ten nikdy nespí…

Odkaz na trasu – rozklikni obrázek :

Odkaz na Galerie :

Zřícenina královského hradu Žebrák

Za medvědy na Točník!