Z Kytlice do Chřibské: krajem lesních divadel a vodopádů

Lužické hory, stejně jako Jizerky nikdy nezklamou, a když se k tomu přidá trochu zimní atmosféry, je o zážitek postaráno. Tentokrát jsem vyrazil z Kytlice, malebné vesničky s dřevěnými chalupami, kam jsem přijel ranním vlakem. Odtud mě cesta zavedla k několika zajímavým místům, včetně vodopádů, bunkru s temnou historií a dvou lesních divadel.

Lesní divadlo Mlýny – skvělý stav a ještě lepší atmosféra

První zastávkou bylo lesní divadlo v Mlýnech, a musím říct, že mě překvapilo, v jak dobrém je stavu. Pódium, lavice i celková atmosféra dělají dojem, že by se tu klidně mohl konat festival. Divadlo vzniklo už v roce 1931 a v době největší slávy pojalo až 1200 diváků. Dnes sice neslouží v takovém rozsahu jako dřív, ale díky místním nadšencům je stále v perfektní kondici.

Lesní divadlo Mlýny se sněhovou čepicí

Bělské vodopády – ledopády, které letos tekly

Další zastávka – Bělské vodopády. Většinou jsou v lednu pokryté ledem a tvoří krásné ledopády, ale teď bylo poslední dny celkem teplo, takže vody dost a žádné extra ledové království se nekonalo. Malý Bělský vodopád i Velký Bělský vodopád tekly, což v zimě nebývá pravidlem. Pokud se sem někdy vydáte, doporučuju jaro nebo podzim, kdy mají vodopády nejvíc síly.

Velký Bělský vodopád – letos kupodivu nezamrzlý

Luční vodopád – méně známý, ale krásný

Pokračoval jsem dál k Lučnímu vodopádu, který je možná méně známý než ty Bělské, ale rozhodně stojí za návštěvu. Spíš, než vysoký proud vody tu člověk ocení celkovou scenérii – voda tu stéká po skalách mezi mechem a kapradím a vytváří téměř pohádkovou atmosféru.

Luční vodopád – co do krásy, si s Bělskými vodopády nemají co vyčítat

Řopík N1/30/A-180 – bunkr, který navštívil Hitler

Cestou na Chřibský vrch jsem minul řopík s označením N1/30/A-180. Na první pohled obyčejný předválečný bunkr, ale s jedním zajímavým detailem – v roce 1938 ho navštívil Adolf Hitler během své cesty po Sudetech. Těžko říct, co přesně si tu prohlížel, ale historie si na tohle místo rozhodně sáhla…

Chřibský vrch – zasněžené výhledy

Výstup na Chřibský vrch (621 m n. m.) byl příjemný, i když místy jsem se prodíral zbytky sněhu. Z vrcholu sice není úplně otevřený výhled, ale mezi stromy jsou místa, odkud je pěkně vidět směrem k České Kamenici nebo na Rybniště. Pokud se sem vydáte v létě, můžete si užít klid, protože moc lidí sem asi nechodí.

Lesní divadlo na Bajtlichu – druhá dávka divadelní historie

Zajímavou zastávkou bylo i lesní divadlo na Bajtlichu, které je ještě starší než to v Mlýnech – vzniklo už v roce 1924. Bohužel dnes už není v tak skvělém stavu, ale i tak má zajímavou atmosféru. Když si představím, že tu kdysi hrály divadelní soubory pod širým nebem, dává to místu úplně jiný rozměr.

Lesní divadlo Bajtlich – co by kamenem dohodil do Chřibské

Chřibská – nejstarší sklářské město v Čechách

Po několika hodinách na cestě jsem začínal mít hlad, takže zastávka v Chřibské přišla vhod. Město je známé hlavně svou sklářskou historií – zdejší huť fungovala už od roku 1414, což z ní dělá nejstarší sklářskou huť v Čechách.

Dnes už sice Chřibská není sklářským centrem, ale historie je tu pořád cítit – třeba v krásném barokním kostele sv. Jiří nebo na náměstí s historickými domy. A protože po celém dni v přírodě člověk ocení i něco dobrého k jídlu, zamířil jsem na oběd (doporučuju místní vepřo, na radnici, kde mají výbornou českou klasiku – knedlo, zelo, vepřo, a to většinou nezklame).

Lesní stezky zpět do Kytlice

Po obědě už zbývala poslední část trasy – návrat do Kytlice, tentokrát lesními stezkami mimo hlavní cesty. Z Chřibské jsem se vydal druhou stranou, snažil jsem se vyhýbat asfaltu, a tak jsem šel převážně tichými lesy, kde jsem dlouhé úseky nepotkal ani živáčka.

Cesta se chvílemi vlnila do kopců, občas pod nohama křupal sníh a sem tam se otevřel krásný pohled na zasněžené vrcholky Lužických hor. Po přibližně dvou a půl hodinách jsem se vynořil zpět v Kytlici, kde už na mě čekal vlak.

Závěr: 21 km zimního dobrodružství

Celkově to byla skvělá trasa – něco přes 21 km, spousta zajímavých zastávek a kombinace historie, přírody i zapomenutých míst.

Kdyby byl větší mráz, určitě by vodopády vypadaly jinak, ale i tak to stálo za to. Lužické hory mají v zimě svoje kouzlo – ticho, klid a jen občasný zvuk křupajícího sněhu pod botami.

Jestli hledáte nenáročný, ale zajímavý výlet, tak tahle trasa rozhodně stojí za to!

Odkaz na trasu – rozklikni obrázek :

Odkaz na Galerii :

Z Kytlice do Chřibské