Skalními městy Českého ráje – 2/2

Druhou část putování po skalních městech Českého ráje začínám v Holíně, kde mě autobus vysypal kousek od mého prvního cíle.  

Vstup do Prachovských skal, je přede mnou, nějakých 200 metrů po levé straně, hned za muzeem přírody Českého ráje. Jde se jehličnatým lesem do mírného kopečka až na rozcestí značených turistických tras.  

Prachovské skály mají tři okruhy, plus jeden pro návštěvníky s kočárky. Protože jsem tu už letos byl a vím kam která trasa vede, vydávám se po červené, kde po prvních schodech stoupám ke Křížkovského vyhlídce, odkud je parádní výhled na Jinolické rybníky.  

Pokračuji po červené, z které uhýbám na zelenou, značící nejdelší vyhlídkový okruh. Je to po schodech nahoru a dolu až se dostávám k jeskyni Bratrská modlitebna. Nejspíš se v ní nikdo nikdy nemodlil…jedná se o 31 metrů dlouhou pseudokrasovou puklinovou jeskyni vzniklou zřícením pískovcových bloků. Mezi světovými válkami byla uměle rozšířena do současné podoby.  

Prachovské skály mají na podzim své kouzlo

Zajímavé jsou i názvy blízkých pískovcových věží jako jsou Tragéd, Velbloud, Obelisk…  

Dál po zelené je Rumcajsova a o kousek dál ještě Hakenova vyhlídka. Místy je tam mezi skalami cestička tak úzká, že musím sundat ze zad batoh a držet ho před sebou abych nezůstal někde viset. Úzké stezky končí za Kačenkou a Hláskou a dál se jde lesem. Pro horolezce to tu musí být ráj – soudě podle všude přítomných skob trčících z okolních skal.  Těch vysokých skal je tu spousty a mezi nimi vylezu na Všetečkovu vyhlídku a hned za ní i na Schlikovu, odkud je možno shlédnout do středu Prachovských skal. Po téhle vyhlídce následuje klesání, které vede skoro až na dno, k úpatí skal a napojuje se na zbývající dva okruhy.  

Já se tentokrát vydávám po žluté značce a sundávám batoh, protože mě čeká nejužší místo Prachovských skal – Myší díra. Není to tak hrozný a stoupám k reliéfu Kalich, vytesanému ve skále. Za ním se dávám po červené, která mě vyvádí kolem, podle mě asi nejhezčí skály dne, Prachovské jehly a kolem sochy skřítka Pelíška ven ze skal.  

Za pokladnou je turistická chata Prachov, kde se můžete nejen najíst, ale i ubytovat. Já si dal luxusní bramboračku, novopacké pivo a jako bonus jsem zjistil, že pan majitel pořádá každý rok parádní rockové koncerty přímo u chaty, od skal, co by kamenem dohodil…  

Po malém občerstvení pokračuju dál po červené, která mě u další dřevěné sochy skřítka Pelíška vede hlouběji do lesa, kterým asi po půl hodině dojdu až k silnici, u níž leží zřícenina hradu Pařez. Ta, ale není mým cílem, tak se jen prosmýknu mezi ní a blízkým rybníčkem a stále po červené pokračuji lesem až k vyhlídkovému místu u osady Loveč, odkud vidím na Trosky. A směrem k nim také mířím…  

Kolem koupaliště a kempu až na náves v Mladějově kde se pouštím červené a dál šlapu po modré značce. Z té scházím až za rybníkem Doly a skalní kapličkou, ve které za mřížemi stojí kamenný svatý, který jako by z oka vypadl postavičce z pohádky o sedmi trpaslících.  

Po zelené dorážím až do Troskovic, kde se před odbočkou na Trosky a před kempem Svitačka pouštím po asfaltce ze které slézám až u bažiny rybníku Krčák. Krčák napravo, Věžický rybník(Věžák) nalevo, třetím do party je rybník Vidlák a to už jsem v místech kde se proháněl malý Vašek, když chtěl tatínka dostat do polepšovny.  

Ale ani tohle není mým cílem, a tak jdu znovu po červené, po Zlaté stezce Českého ráje, na úbočí Holého vrchu, kde si musím dávat pozor na podzimní mokrou trávu, na které je to místy jako na kluzišti. Opatrně jsem doklouzal až ke hřbitovu na Hrubé Skále a na dohled mám dnešní druhé skalní město a můj další cíl – Hruboskalské skalní město.  

Hruboskalsko mám z domova nejblíž a je to pro mě taková kamenná srdcovka ve které každoročně trávím dost času.  

Nádvoří zámku Hrubá Skála

U zámku si dávám grog a co bych to byl za turistu, kdybych se neprotáhnul Myší dírou dolů do zámecké rokle. Tam se dávám vlevo a přes Adamovo lože – kde se točil Bajaja – se dostávám po silnici k Arboretu Bukovina. Dá se to obejít, ale když zvolíte cestu skrze něj můžete spatřit 41 druhů dřevin, z nichž některé dosahují úctyhodných rozměrů co do objemu a výšky. A jako bonus můžete spatřit i místního ducha 🙂  

Od arboreta sleduju červenou značku, která mě táhne po hřebeni k vyhlídkám Na Kapelu a U Lvíčka. Mezi skálami se dostávám k Čertově stěně, vynechávám pro dnešek skalní hrad Valdštejn a jdu k místu vyhledávaném filmaři a výrazné památce lidového stavitelství, ke Kopicovu statku z roku 1787.  

Pod ním se nachází mnoho skalních reliéfů vytesaných sochařským samoukem Vojtěchem Kopicem. K vidění tak jsou třeba Horymír, Orel a Vrána, Lev, Jiří z Poděbrad a spousty dalších…  

Skalní díla Václava Kopice stojí za návštěvu

Vylézám na louku a po ní a po modré pokračuju až na hlavní do vesničky Kacanovy, kde se dá u hřbitova shlédnout zajímavá geologická expozice. Z Kacanov je to pak už jednotvárná, monotónní cesta po silnici, přes Olešnici, kolem zvoničky ve Skokovech a dál přes Žehrov (kde je kousek od cesty – u rybníka hodně luxusní občerstvení) až do Příhraz, kde se z asfaltu konečně dostávám na červeně značenou Zlatou stezku Českého ráje a po ní se vydávám k poslednímu cíli dnešního putování, k Příhrazským skalám.  

Příhrazské skály zahrnují pískovcové skalní město u Příhraz a oblast Drábských světniček nad obcí Dneboh  

První, co z mého směru nevynechat jsou Staré Hrady, pozůstatky dřevěného hradu ze 13. století na vysoké ostrožně dlouhé až 160 metrů. Dostat se nahoru jde jen železném schodišti a přes stejnojmennou vyhlídku.  

Vracím se na stezku a pokračuju dál mezi skalami, které ani v Přihrazech neupouští od zajímavých názvů. Míjím tedy Sáhiba, Fakíra nebo třeba Kondora…  

Příhrazské skály u Mnichova Hradiště

Po cestě se zastavuji na vyhlídkách na rybník Žabakor a v Bosni na Krásné vyhlídce. Kousek od Krásné vyhlídky je minizoo a o další kousek dál se ne nachází nejhlubší trhlinová propast v Českém ráji. Dá se k ní dostat a její hloubka přes 23 metrů budí celkem respekt.  

Ale já se vracím znovu do skal a po žluté značce se dál proplétám mezi skálami až na rozcestí U Černé louže, pomalu se smráká, a tak se stáčím na modrou, která mě vede pryč ze skal.  

Cestou ještě navštěvuji obětní kámen ve tvaru mísy se žlábky na odtékání krve – kde se podle některých pramenů opravdu konaly obětní rituály. Místo působí, alespoň teda na mě takovou divnou, zvláštní aurou, a tak jsem vlastně rád, že se tu nemusím moc zdržovat.  

Obětní kámen ve tvaru mušle v Příhrazských skálách

Seběhnu z kopce a po pár set metrech čeká osada Skalka, kde pro dnešek končí náš druhý díl putování po skalních městech Českého ráje.  

Autobusem do Mnichova Hradiště a odtamtud už domů.  

Dnešní výlet byl docela dlouhý, ale stihl jsem tři skalní města, každé z nich je jiné, ale určitě všechna stojí za návštěvu, protože všechna mají své kouzlo a žádné z nich není stejné.  

V roce 2023 jsem navštívil devět skalních měst. V roce 2024 mě čeká návštěva dalších a pak bych pro vás rád sestavil “můj osobní” TOP žebříček těchto oblastí u nás, kde vás s těmito místy seznámím podrobněji. 

Odkaz na trasu – rozklikni obrázek :

Odkaz na Galerii :

Skalní Města Českého ráje