Skalními městy Českého ráje - 1/2

Je pár minut po půl osmé a já vylézám z vlaku na nádraží v Malé Skále.

Slunce svítí a já vás chci vzít na procházku skalními městy v Českém ráji. Nemám to sem daleko, a tak teď, začátkem podzimu, kdy příroda kouzlí se svou přenádherně barevnou paletou, tu hodlám trávit spoustu času. Ostatně tak jako každý rok…

Na Malé Skále, před nádražní budovou se vydávám doprava, kolem Boučkova statku směrem k mostu přes Jizeru. Nad řekou je vidět zřícenina skalního hradu Vranov s novogotickým letohrádkem. Když už je ta možnost, byla by škoda si nahoru nevylézt.

Skalní hrad Vranov – Pantheon vypínající se nad Jizerou

Zřícenina hradu Vranov se vypíná na strmém pískovcovém hřbetu. Pochází z počátku 15. století a ve své době byl jedním z největších opevnění v České zemi. V šestnáctém století je hrad již uváděn jako zpustlý. Oživení přišlo až roku 1802 kdy maloskalské panství koupil Franz Römisch. Ten na Vranově nechal vybudovat Pantheon – soustavu pomníků, ozdobných uren, desek a připomínek různým osobnostem českých i evropských dějin. Narazíme tak na připomínku Karla IV., Napoleona či Shakespeara.

Někomu se to možná může líbit, já si v tom mixu stylů a lidí, ale přišel trošku jako na vietnamské tržnici…

Naopak cestou k letohrádku, skrze zbytky hradu doporučuju nevynechat bránu Pantheonu, poustevnu se skalním oltářem a všech pět vyhlídek ze kterých jsou nádherné výhledy na Malou Skálu, Drábovnu, Suché skály, vrch Sokol nebo na Jizeru.

Brána Pantheonu

Na vrchu jsem posnídal tatranku a kafe v občerstvení, mrknul do letohrádku z roku 1826, který má podobu kaple a je v něm umístěna galerie. A pak byl čas vydat se pomalu dál…

Po schodech a po červené značce jsem sešel zpět do Malé Skály. Po lávce nad vodáky vyhlášenou Žlutou plovárnou jsem se znovu vrátil na pravý břeh Jizery, přešel koleje a kousek za hřbitovem se napojil na modré značení.

Mým dalším cílem jsou Suché skály. Abych se k nim dostal, musel jsem se v místě kde se kříží modrá turistická značka se silnicí, nedaleko od osady Libentiny kousek vrátit a vydat se pěšinkou do lesa.

Suché skály – dříve známé taky jako Kantorovy varhany jsou poměrně vzácný skalní útvar v podobě skalní zdi a mají status národní přírodní památky. Na délku mají přibližně tisíc metrů, šířku osmdesát metrů a zvedají se do výšek čtyřicet až osmdesát metrů.

Masiv Suchých skal

Ke skalám vede několik cestiček, ale vesměs končí u úpatí skal. Je to z velké většiny dílo zde hojně působících horolezců. Jediná cesta skrze(přes) skály vede po strmých dřevěných žebřících. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že to nebyla žádná prdel…

Jediná stezka skrze Suché skály nebudí zrovna moc důvěry

Po té co jsem přelezl Suché skály, jsem se kousek za silnicí napojil na vyhlídkový okruh pod Sokolem. Po cestě byly dvě vyhlídky, za tou druhou, za vyhlídkou na Malou Skálu se napojuji na červenou značku, která mě vede do Besedických skal.

Besedické skály se nachází na svahu vrchu Sokol a dělí se na dvě skalní města.

První po cestě mám Chléviště, skalní bludiště mezi více než dvacet metrů vysokými věžemi, plné soutěsek, průchodů a zřícených skalních bloků. Naučná stezka vede mezi slujemi a puklinovými jeskyněmi. Postupně jsem si prošel Hořákovu, Husníkovu a Kinského vyhlídku, vyhlídku Kde domov můj, Sadovského sluj či jeskyni Matěje Krocínovského. Všude nádhera, jen na Kinského vyhlídce jsou už tak vysoké stromy, že je prd vidět.

Skály na Chlévišti – Husníkova vyhlídka

Přes Pánovo pole pokračuju po žluté na vrch Sokol, cestou se zastavím u Tyršovy skály ve které je vsazen bronzový portrét M. Tyrše, zakladatele Sokola. Vyhlídka Sokol kousek dál po cestě, je asi nejvíc vyhledávaným místem pro focení masivu Suchých skal. Scházím dolů do Besedic, kolem amfiteátru a přes vyhlídku Vysoká skála, bludiště Malý a Hrubý kostel se dostávám ke skalnímu bludišti Kalich, ke druhému z Besedických skalních měst.

Skalní bludiště Kalich

Kalich se skládá především ze skalních výklenků a zřícených skalních bloků. Najdete tu i modlitebnu s oltářem a texty z roku 1634, kde se po Bílé hoře ukrývali Čeští bratři. Nesmím zapomenout zmínit vyhlídku Českých bratří, která sice nenabízí žádný výhled, ale má schody tesané ve skále.

Mezi lidmi se povídá, že skalní bludiště Kalich je nejlepším bludištěm pro děti od 5 do 10 let se vstupem zdarma.

Pokračuju lesem podél skal, přeběhnu silnici a pokračuji přes obec Loučky, na jejímž okraji stojí nádherná dřevěná, historická budova místní sokolovny. Přede mnou už jsou vidět první domky Klokočí, což je můj dnešní poslední cíl – Klokočské skály.

Ke vstupu do Klokočských skal jsem si vybral cestu od zříceniny skalního hradu Rotštejn. Hrad založil kolem roku 1250 Jaroslav z Hrutwice pro svého syna Voka z Rotštejna. V roce 1318 dalo údajně 152 šlechticů hlavy a vojska dohromady a zpustošili jak Rotštejnské panství, tak i hrad samotný. Jeho další zkáze pomohlo nejen dobytí husity, ale i přirozené zvětrávání skal. V roce 1514 je hrad uváděn jako pustý se zdmi zborcenými do nádvoří. Což mu, ale dnes neubírá na kráse. Své by mohl vyprávět i kaprál z pohádky S čerty nejsou žerty, který si o zdejší skálu zlomil šavli.

Zřícenina skalního hradu Rotštejn

Klokočské skály jsou tvořeny dvěma na sebe navazujícími částmi. Betlémskými a Klokočskými skalami. V obou částech najdete četná údolí a rokle a jeskyně s archeologickými nálezy až z pozdní doby kamenné.

Od Rotštejna se vydávám po žluté, cestu po pravé straně lemují skalní masivy a věže roztodivných názvů. Minu nepřístupný Klokočský hrádek nad hřbitovem a na křižovatce s červenou trasou si seběhnu a vyběhnu Klokočské průchody, místo které doporučuji nevynechat. Jedná se o kamenné schodiště, 70 metrů dlouhé, mezi příkrými stěnami skal, kde již ve středověku vedla stará kupecká stezka, jejíž značky jsou na některých místech viditelné dodnes.

Velmi vyhledávané Klokočské průchody

Vrátil jsem se na křižovatku stezek a pokračoval kousek po červené, kde jsou nad obcí Klokočí tři vyhlídky ze kterých je krásný výhled na severní část Českého ráje v čele s Kozákovem. Když se dostatečně pokochám tím pohledem, dělám čelem vzad a již potřetí se vracím na spojnici žluté a červené turistické stezky. Tentokrát se vydám znovu doprava, znovu po žluté.

Čeká mě oblast Postojna – Amerika, které vévodí největší jeskyně v Českém ráji Postojna. Má velikost téměř 300 metrů čtverečních a chodby z ní vybíhající dosahují délky až 75 metrů. Jeskyně je kromě zimních měsíců, kdy v ní sídlí netopýři, přístupná na vlastní nebezpečí. Já na to, ale odvahu nenašel…

Uhnu ze žluté, seběhnu lesem dolů, přejdu obcí Rozumov a zase vnořím do lesa odkud mířím na druhou stranu Klokočských skal. Kolem Druida se napojím na červenou a po ní jdu až k odbočce na Zdenčinu skálu. Na ní se nachází vyhlídka se schody tesanými ve skále, železným zábradlím a výhledem do údolí Jizery.

Zdenčina skála s vyhlídkou

Vyhlídka Zdenčina skála byla posledním zastavením na dnešním výletě. Už mě čeká jen dojít na vlak. Původní cíl byl v Dolánkách u Turnova se zastávkou u Zrcadlové kozy, ale protože bylo fakt krásně, šlápl jsem si až přímo do Turnova na vlakové nádraží.

Po cestě jsem dnes viděl opravdu mnoho míst, která stojí za návštěvu. Po počátečních rozpacích z panoptika na Vranově jsem byl doslova okouzlen všemi skálami a skalními městy kudy jsem šel. Kalich, Chléviště, Klokočské průchody…to všechno jsou místa, která mě stále utvrzují v tom, jak je u nás v Čechách krásně. ♥️

V příštím putování po skalních městech Českého ráje vás vezmu na vandr z Prachovských skal přes Hruboskalsko až do Příhrazských skal u Mnichova Hradiště.

Odkaz na trasu – rozklikni obrázek :