Přechod ČR – slasti a strasti prvních tří etap

Den první z bůh ví kolika…

Nejsevernější bod ČR – Lobendava – Velký – Sněžná – Krásný Buk – Šenov – Staré Hraběcí – Vlčí hora – Chřibská

Trasa prvního dne – pro prohlížení rozklikni

35,24 km – 49336 kroků – 714 výškových metrů nahoru – 823 výškových metrů dolů

Mokrá tráva, mokrý boty! Velký kafe, velká chuť s*át. Velká rozhledna, velkej kopec. Velkej Péťa, velkej pokoj

To je ve zkratce asi celej den…

Ba ne…

Po x dnech bez lesa si oči furt nemůžou zvyknout na tu lesní zeleň, do toho jsou po dešti všechny lesní cesty rozježděný od lesáků a plný vody…což určitě bude přitahovat všechny zmije, aby se přišly napít a počkaly si na mě, takže vejrám kolem, než vůbec udělám krok…

A navíc mám nový, čistý oranžový boty…

Do Šenova bylo minimum kopců, takže tam jsem skoro letěl, až mi imaginární vlasy vlály, pak už to bylo furt nahoru nebo dolu, dobrej prďák byla Vlčí hora. Cestou nahoru si to moje zpropadený koleno zpívalo alelujaaa, ale dolů ho to přešlo, jen jsem slyšel, jak v něm praská a jak naříká něco ve smyslu…ku*vaaajs…

První pivo jsem si tak dal až v Lučním baru nad Krásnou Lípou a bylo pěkně nechutný…

Pak už to byl cajk, sestup dolů do Chřibské, ubytování, večeře, ibalgin a teď už jen veget v pelechu…

Jo a už prší, propršel mi poslední kilometr….

Tak abych to shrnul….

Dneska to bylo parádní! Koleno sice bolí, ale s tím funguju už rok, takže se fakt těším na další dny. Zítra mě čeká země krále Miroslava, pak takovej opičí hnus lesem a Česká Lípa, Peklo a Holany. Dobrý to bude. Žádnej spurt, ale klídeček.

Den druhý z bůh ví kolika…

Chřibská – Mlýny – Horní Prysk – Prácheň – Slunečná – Horní Libchava – Dolní Libchava – Česká Lípa – Peklo – Zahrádky – Holany

Trasa druhého dne – pro prohlížení rozklikni

38,69 km – 54166 kroků – 624 výškových metrů nahoru – 721 výškových metrů dolů

Report za včerejšek dávám až dnes, protože se mi utopila tužka…

Ba ne…

Od rána jen chcalo a chcalo a chcalo. Chvíli hodně, chvíli málo, ale furt. Do toho bylo celkem teplo, a tak jsem si ve větrovce připadal trošku jako v prádelně…

Dokud se šlo po silnici, byla to paráda, ale mokrá tráva znamená i mokrý boty…na to pozor

Moc se mi líbil výšlap na Tetřeví vrch, kde nejspíš nikdy nikdo žádný tetřevy neviděl, za to to byl krpál jako prase, ze kterýho se valila voda a nemít hůlky, rozbil bych se tam víc než jednou…

Vylezl jsem i z Prysku na Prácheň, k Panské skále. A protože furt chcalo a já měl mokrý nohy, přezul jsem se do sandálů…

Panská skála – upršená…

Bylo to super, mokrá louka a sestup do Slunečné mi tak doslova protekly mezi prsty…na nohách…

Proběhl jsem obě Libchavy, kde jsem do sebe natlačil pivo a bramborák. Pak Česká Lípa a depresivní přírodní rezervace Peklo – příznačnej název, protože nad hlavou se mi všichni čerti ženili…

Pak už jsem se jen proběhl po dálnici a stočil se přes Čapí Dvory do Holan.

Pán Bůh chtěl být asi spravedlivej, tak na mě přestal vylejvat z vrchu ty sračky až před pátou hodinou, kousek před cílem…

Pověsit mokrý věci, najíst se, dát pivko, vypustit na chvilku dron a jít spát…

Lehce se to řekne, ale spát u rybníka je celkem pecka. Řvou tu žáby jako kráva celou noc a od čtyř tu kuká megera kukačka, nejdřív jsem byl překvapenej a zkoušel jsem podle tradice počítat, ale do čtyř set let fakt žít nebudu…,

A výstup z celého dne?

Bylo by to super nebýt toho počasí, jedenáct hodin deště dokáže sebrat energii hodně rychle.

Jinak cesta ušla, z loňska jsem věděl, co mě čeká, takže žádné překvapení se nekonalo. Když nepočítám, že jsem se cestou asi čtyřikrát natáhl.

Dneska mě čeká průlet Kokořínskem a Roverkama, tam mě nejspíš potrápí ta rokle před Dřevčicemi, po včerejším dešti to tam bude asi masakr a pak výstup na Čapskou palici, ale jinak by to mělo být myslím v klídku.

Odškrtnu si dneska první stovku – zbývat budou jen tři další a v kempu v Želízech si dám den voraz, je potřeba zregenerovat, vyprat a usušit mokré věci…

Den třetí z bůh ví kolika…

Holany – Loubí – Dřevčická rokle – skalní vyhlídka Čap – Pavličky – Zakšín – Medonosy – Chudonosy – Tupadly – Želízy

Trasa třetího dne – pro prohlížení rozklikni

29,51 km – 41314 kroků – 247 výškových metrů nahoru – 329 výškových metrů dolů

Třetí den byl zatím asi nejjednodušší a hodně, hodně asfaltovej…

Po Holanském žabím koncertu jsem vyrážel chvilku po sedmé, nasranej a nevyspalej.

Jak jsem říkal, po dešti jsem měl obavy z té rokle pod Chudým hrádkem, a tak jsem zvolil cestu druhou stranou a do Dřevčic jsem se vydal přes Loubí. Cestou jsem potkal kachny, vodníka, dva koně a starého pána co si chtěl povídat. Já si povídat nechtěl, a tak jsem mu utekl…

Od Dřevčic jsou krásné borovicové lesy s písčitýma cestama, šlo se fakt pěkně a taky poměrně dost rychle. Vždycky jsem nadával na bráchu, že chodí rychle, ale sám jsem se včera musel brzdit, abych se stíhal…

Kokořínské lesoskály 🙂

Vylezl jsem na vyhlídku Čap, kde sice byla kamenná palice, ale za to skoro žádnej výhled, což mě zase tak moc nepřekvapilo, protože už jsem zvyklej. Pokračoval jsem čapským dolem a údolím Květnice – hezká cesta po okraji mokré louky – vlastně až do Zakšína, kde jsem se dostal do pravého, nefalšovaného asfaltového pekla.

Rychlostka na Mělník plná aut, však si to dovedete představit. A tak jsem šel a šel a šel, furt po krajnici… dál a dál…

Vlastně bych neměl o čem psát, kdybych si nedal dvě piva u Červených vrat v Chudolazech, nebo Chudolazích?

No a pak jsem šel dál a nebyl bych to já, abych si nenakráčel přímo do průtrže mračen.

Díky Bože. Nebesa se otevřela a vylila na mě zásobu vody pro Somálsko na několik let, a navrch přidala ještě kroupy. Než jsem stihl vyndat, rozbalit a obléknout větrovku, nebesa se zase zavřela a bylo po všem. Tak jsem si úplně mokrej říkal…ty vole, za co Peťane, za co!

V Tupadlech jsem chtěl odbočit do lesa na okruh Václava Levého, ale byl tam vylitej potůček, takže jsem až do Želíz pokračoval v tom asfaltovém očistci. Po té průtrži mračen auta krásně vířila vodu a já asi po dvaceti pokusech – marných pokusech – otřít si brejle, to vzdal a dal je radši do kapsy.

V Želízech dršťkovku, domácí rohlík a šup do kempu.

V kempu sprcha, vyprat, tři škopky a spát….

Čeká mě volnej den budu regenerovat a sušit vyprané věci. Když počasí dovolí, vytáhnu dron a když nedovolí, vytáhnu knížku…