Přechod ČR – Praha za mnou, čeká mě Orlík

Den čtvrtej z bůh ví kolika…

Želízy – Liběchov – Mělník – Hořín – Lužec nad Vltavou – Dědibaby – Veltrusy – Kralupy nad Vltavou

Trasa čtvrtého dne – pro prohlížení rozklikni

36,66 km – 51324 kroků – 145 výškových metrů nahoru – 157 výškových metrů dolů

Tak jestli třetí den byl zatím asi nejjednodušší a hodně asfaltovej…tak dnešek byl skoro furt po rovině a podle vody.

Z kempu jsem vyrazil brzy, odpočatej a s dobrou náladou.

To mě, ale brzy přešlo a z vody u cesty se mi zvedal žaludek 🤣

Nejdřív podle Liběchovky, do Mělníka podle Labe, z Hořína po břehu Vraňansko-hořínského plavebního kanálu, kterej je tak dlouhej a rovnej až to hezký není, a z Lužce podle Vltavy vlastně až do Kralup…

Kdyby peklo bylo z vody místo ohně, bylo by určitě někde na téhle trase 🤘

Líbila se mi svíčková k snídani, testování dronu a zámky po cestě, ale úplně se mi nechce vyprávět, jak se mi šlo, nebo psát kraviny, jak to bylo skvělý…

Zímek Veltrusy

Protože nebylo a dostávám se do stádia kdy se to láme. Psychicky i fyzicky. 🤘🤘

Já to asi dám! Ale měl bych spát, dneska mě čeká nejdelší den. A taky mě všechno bolí, mám odřenou prdel a asi miliardu dalších bolístek…

A tak si dám na dnešní cestě detox, sluchátka a nějakou fajn muziku. Snad se mi tím zlepší nálada ❤❤

Den pátej z bůh ví kolika…

Kralupy nad Vltavou – Středokluky – Zákolany – Okoř – Dobrovíz – Jeneč – Úhonice – Chrustenice – Loděnice

Trasa pátého dne – pro prohlížení rozklikni

45,46 km – 63644 kroků – 363 výškových metrů nahoru – 283 výškových metrů dolů

Včera jsem si zaplatil snídani, paní mi vyjela ústřižek, a protože jsem pořádku milovnej, společně s obalem ze žvejkaček, jsem ho hned po příchodu na pokoj spláchl.

Ráno vstávačka před sedmou, chystání na zaplacenou snídani. Lístek v prdeli, snídaně a nálada hned taky – Peťane ty chuju…

No nic, sedm dvacet a já mizím z hotelu. Jestli se ptáte, jestli rychle, tak nikoliv, pořád mám odřený kule a prdel, bolí mě koleno, kotník a vsadil bych se, že mám i spálenou plešku 😂

Ťapu směrem k Okoři, je to vlastně už od Kralup poutní cesta Blaník – Říp, z 99 % vede vedle kolejí. V Zákolanech mě vyčílil pomník rudého, bolševického noka tak, až jsem si v samošce musel koupit Margotku.

Za sámoškou nahoru, krpál jako sviňa. Nahoře ruiny slovanského hradiště Budeč, po kterém na přilehlém hřbitově zůstala krásná rotunda sv.Petra a Pavla.

Místo, na které jsem se na dneska těšil byla zřícenina hradu Okoř. Bílá paní šla už dávno spát a já si to v klidu tak mohl za sedm pětek nafotit a projít. Drona jsem si zase nelajznul, chybí mi ještě taková ta správná droňácká drzost!

zřícenina hradu Okoř

Protože jsem se blížil ku Praze, ani se nešlo divit vesničkám s názvy jako Středokluky, Číčovice…

Teplo nešlo jen od cedulí s názvy vesnic, ale i od asfaltu, takže jsem přeskočil u letiště preventivně do sandálů…

V sandálích jak Ježíš, bez vlasů jak Hála a se sluchátky a rohlíkem jako Otík jsem prošel Jeneč, Úhonice, Chrustenice a došel do cíle!

Za zmínku stál jen krpál ke klášteru v Hájku…

Loděnice, penzion ve Století – dršťkovka a šest kousků volby sládka. Výborný pivo Hop4 z Plzně ve mě jen zasyčelo, z uší se vyvalila pára…a já jdu bydlet…

Teď už ležím na pokoji, tikají mi nohy, spánky i obě půlky a já přemýšlím kdo mi pomůže do sprchy a naaplikuje Antivlka…

A ze záchodů pode mnou vyhrávají holky z naší školky…🤣😂🤣

Den šestej z bůh ví kolika…

Loděnice – Hostim – Srbsko – Koda – Tobolka – lom Homolák – Vinařice – Všeradice – Vížina – Velký Chlumec

Trasa šestého dne – pro prohlížení rozklikni

30,71 km – 42994 kroků – 682 výškových metrů nahoru – 475 výškových metrů dolů

Z Loděnice jsem vyrážel před osmou, směr Syslí louka. Sysla jsem neviděl, buď tam žádný nejsou, nebo zdrhli, když mě slyšeli funět při výšlapu do toho krpálu…

Nechápu, proč bydlí syslové v horách….

Chvilku jsem přemýšlel, jestli to nevzít přes Solvayovy lomy, ale pak vyhrál rozum. Nasadil jsem úspornej režim, sluchátka a kolem Jeskyně Arnika a přes Hostim jsem dorazil až k Berounce.

Se slzou v oku jsem zavzpomínal na dobu, kdy jsem byl vlasatý, statný tramp s knírem německého pornoherce a mrknul se do lomu Alkazar, bájného místa trampů odkojených Berounkou. Pak jsem udělal čelem vzad a v Srbsku u mostu jsem si dal k obědu bramborák se směsí, která podle mě byla starší než to nejstarší, na co si teď zrovna vzpomenu. Tahle vzpomínka mě stála lidový dvě kila a já mazal dál….

Prošel jsem Kodu, zastavil se v Tobolce, šel jsem nahoru, dolu a zase nahoru…pak byl parádní lom Homolák, kde musí být v létě koupačka jak blázen.

Berounka a v pozadí skály Alkarazu

Ve Vinařicích jsem se vyhnul kriminálu. 😂 Pak jsem Všeradicích odpočíval pod přístřeškem, zatáhlo se, slyšel jsem hřmění, ale moje soukromá a do té doby nejoblíbenější rosnička řekla, že to je daleko…tak jsem šel no…

Po 150 metrech zase ten vocas v kristuskách, co to má nahoře na starosti spustil takovej saigon, že než jsem se vrátil pod stříšku, byl jsem durch…boty, mikina, kraťasy…prostě komplet.

Takže jsem se uprostřed návsi převlékl a když přestalo pršet, šel jsem dál.

Skočil jsem si kilometr do vesnice na pivo. Dneska bude k večeři pivo a brambůrky. Nic jiného tu bohužel ulovit nedokážu.

Dneska spím poprvé venku, vsadíme si, že bude pršet?

Za pozitiva dnešní etapy považuju pokoření milníku 200 km. A taky to, že s tím kolenem ještě jdu

Na druhou stranu, praskli mi moje oblíbený kraťasy na prdeli, takže jsem je musel vyhodit. A zase mě štvali kopce tak jako každý den.

Potkal jsem žábu, jelena, netopýra, průtrž mračen a nějaký divný lidi. Nepotkal jsem žádného sysla a ani užovku.

Když pán bůh dá, zítra dorazím pod přehradu Orlíku! 👆