Přechod ČR – hotovo, konec, ende a šlus!

Den desátej z bůh ví kolika…

V Živci – Písecký hory – Písecký hory – Písecký hory – Písecký hory – Písecký hory – Temelín – Purkarec

Trasa desátého dne – pro prohlížení rozklikni

39,27 km – 54978 kroků – 471 výškových metrů nahoru – 626 výškových metrů dolů

Z chaty jsem vycházel po sedmé hodině.

Víte, jak tu furt fňukám, že většinou na začátek dne mám kopečky? No tak dneska to nebyli kopečky! Čtyři, možná pět hodin to byli hory! Věděl kurva někdo z vás, že v okolí Písku jsou Písecké hory? To určitě vzniklo až po revoluci, protože za komárů nás tohle určitě neučili.

Hošiii, prej Písecký hory…

No tak jsem je přešel. Od rána byla dneska kosa, asi největší za ty dny, co jdu. Slunce vylezlo až po poledni, i tak ale foukal hnusnej, studenej vítr…

Temelínské zrcadlení…

Z hor jsem se skutálel do Temelína a na vlastní oči jsem poprvé viděl ty obrovský chladící věže jaderné elektrárny.

Nejspíš je tam ve vzduchu nějaká radiace, protože tam v hospodě dělají luxusní segedín, ale knedlíky mají ozářený tak, že jde skrze ně vidět až na Písecký hory…

No a pak jsem zase lezl do kopce, kolem tvrze Býšov…a pak z kopce…až jsem došel k Vltavě.

Já bych vám i napsal víc, ale tohle byla asi nejvíc chudá etapa na vesničky. Jsou to jižní Čechy, takže to byl samej rybník, samá kaplička, občas nějakej ten jelen bez pa-rohů…jinak fakt nic…

Vlastně ještě ty hory…Písecké hory!

Ale můžu vám popsat jak se cejtím. To je taky zajímavý.

Mám modřinu na rameni z batohu. Z batohu mám i odřenou prdel – občas si nezapnu bederní pás a bágl mi pak lítá sem a tam. Mám jen jeden puchejř, ale chodidla mám jako z překližky – tvrdý a necitlivý. Bolí mě lýtka a od nepružících holí mám napružený celý ruce. V noci mě vzbudila ledvinová kolika, dochází mi brufen a už nemám Antivlka…

Asi bych mohl ještě pokračovat, ale chytá mě křeč do prstu

Jak tohle brzy neskončí, tak se asi rozpadnu anebo ze mě bude poustevník

Ještě dva hodně tvrdý dny a pak finiš, zítra zámek na Hluboké a snad budou cestou i lidi…už mi to povídání se zvěří a zpívání v lesích moc nejde.

Ty vole, Písecký hory, to nerozdejchám…

Den jedenáctej z bůh ví kolika…

Purkarec – Hluboká nad Vltavou – Bavorovice – České Vrbné – České Budějovice – Hradce – Vrábče – Třísov

Trasa jedenáctého dne – pro prohlížení rozklikni

39,07 km – 54698 kroků –  510 výškových metrů nahoru – 455 výškových metrů dolů

Já už nechci asi ani psát. Nebaví mě to, no…

Ráno jsem vystřelil zase brzy, cesta podél Vltavy byla celkem v pohodě. Pěkná příroda, skály a lesy. A voda…a pak…kurwa Bobr! Do pierdole…

Měl jsem u sebe rohlík, a tak jsem se s ním podělil, vím, že bych neměl, ale dal jsem mu ho bez paštiky tak klídek…

A bez tak to byla nutrie…

Pak Hluboká nad Vltavou, zámek, nikdy jsem tam nebyl, ale byla to neskutečná paráda.

Státní zámek Hluboká – dechberoucí stavba…

Ale nebyl čas ztrácet čas, jde se dál…

Bavorovice a pak už Budějovice, trošku jsem je jenom lízl, ale skvělí lidé tam žijou, to nemůžu zapomenout zmínit.

Jak se mi teď pár dní stýskalo po teplém lidském slovu, tak právě v Budějovicích za mnou plivl jeden pán z auta takový to: kam lezeš ty buzerante! No nikam, já šel jen zamyšleně po přechodu…

A pak už to byli v podstatě ty klasický jižní Čechy.

Lesy, louky, rybníky a Vltava. Na ní mě překvapilo množství vodáků teď začátkem června, to byla loď za lodí…

Dopravní zácpa na Vltavě

Trápáci furt řvali Ahoooj a já nevěděl, jestli se něco neděje tak jsem kvůli tomu furt tahal sluchátka z uší jak vocas…

Víte o tom, že když kachna přistává na hladině, že brzdí chudák patama? Musí mít ty ťapátka rozbitý jako mám já…

Zbývá mi jeden dlouhej den a finiš. Zítra vás vezmu do Krumlova a překonáme 400 km!

Den dvanáctej a já vím, že předposlední…

Třísov – Plešovice – Srnín – Přísečná – Český Krumlov – Slupenec – Spolí – Zátoň – Nahořany – Větrná – Vyšší Brod

Trasa dvanáctého dne – pro prohlížení rozklikni

43,95 km – 61530 kroků –  698 výškových metrů nahoru – 595 výškových metrů dolů

Nebudu už psát, už to nemá cenu…

Dneska jsem přes Krumlov došel do Vyššího Brodu a od cíle, od nejjižnějšího bodu ČR mě dělí něco přes DESET KILOMETRŮ…

Zámek v Českém Krumlově…

Jsem unavenej, ale těším se až tam zítra dojdu, protože to skončí a já budu moct jet domů.

A letos, letos už nepůjdu ani pro rohlíky

Den třináctej – zaplať pán Bůh, že poslední…

Vyšší Brod – Studánky – býv. Obec Radvánov – Nejjižnější bod ČR

Trasa třináctého dne – pro prohlížení rozklikni

11,5 km – 16560 kroků – 268 výškových metrů nahoru – 123 výškových metrů dolů

V noci jsem moc nespal, protože vodácká ubytovna nebyla úplně ideálním místem pro klidné spočinutí. Furt někdo lítal po chodbě, Petr hledal Hanku, Jirka Tomáše a kolem třetí za zdí David hledal toaleták. Do toho z terasy za barákem drnkala alko-kytara…

Vycházel jsem později, než bych chtěl. Ale nebylo kam pospíchat, dronem jsem cestou mrknul na klášter ve Vyšším Brodě, stavil se pro balíček šampionů v zásilkovně – moc děkuju – a pak už šel s malou přestávkou vlastně furt do kopce…

Taková klasika v té naší zemičce…

Ve Studánkách jsem si dal jednu orosenou Jiřinu – byla to trošku hořčejší třináctka, ale nebyla úplně špatná, jinak jsem cestou kromě krav, řeznickýho auta a křížků z obcí, které v pásmu zničil bolševik nic extra neviděl.

No a pak už jsem tam byl, na nejjižnějším bodě. Chtěl jsem kleknout jako Kolumbus, když objevil Ameriku, ale bál jsem se o to odřený koleno z Koruny, tak jsem to zavrhnul. Chvilku jsem poseděl, čekal jsem na ten euforickej pocit kdy, že mě to nakopne…a ono nic, možná to najfrčí až s odstupem…

Kámen u nejjižnějšího bodu ČR

Tak jsem se mrknul ještě na druhou stranu hranice k sousedům, a vyrazil jsem stejnou cestou zpátky směr Vyšší Brod. Cestou jsem se stavil na další Jiřinu a pak už jen poseděl v zahradě kláštera…

Jsem to fakt dal…na třetí pokus…