Přechod ČR - boj s fobiemi a se sebou samým...

Den sedmej z bůh ví kolika…

Velký Chlumec – Rosovice – Kotenčice – Dlouhá Lhota – Jelence – Dolní Hbity – Nepřejov – Solenice

Trasa sedmého dne – pro prohlížení rozklikni

37,18 km – 52052 kroků – 547 výškových metrů nahoru – 726 výškových metrů dolů

Dneska už mi z toho chození hrabe, takže nečekejte nic dlouhého.

Všude louky, lesy, silnice, do kopce, z kopce a roviny. Tam kde jsem šel dneska, tam to dělaj fakt zajímavě – vydrápeš kopec, zatáčka a pak rovina jak podle pravítka – bác pět kiláků furt to samý – zatáčka – bác další rovina…

Už mi z toho jebe 😂 takže jsem si dneska odhalekal diskografii Citrónů a na zítra chystám asi Lunetic…

Dneska mě to fakt sralo, dusno, kopce, pak tyhle roviny, ztracený brejle…začíná to být už taková fádní rutina.

Vstaň, běž, dej si pivo, vysprchuj se, spi…a zas dokola…

Kdo mě zná, ví že mě tohle ubíjí.

Dokonce musím přiznat, že mi chybí můj marodnej brašule…parťák, kterej by mě stejně sral tím, jak furt pospíchá, ale bez něj je to poloviční vandr…

Dneska mi osud dvakrát chtěl asi něco naznačit a postavil mi do cesty překážky.

Poprvé se mě nějakej ušatej dědek snažil vyhodit z příbramského letiště, ale copak já můžu za to, že na mapě je tam průchozí cesta? Takže jsem ho ohodnotil, distančně ohodnotil, jestli na něj mám a pak jsem ho poslal do hajzlu…

Ta druhá překážka, z té se mi chtělo brečet…

Moje celoživotní noční můra – zmije

Celou dobu si tady dělám prdel z hadů, ale pravdou je, že seru i ze slepejše. Dneska na kraji cesty ležela zmije – vsadil bych se, že to byla zmije – když jsem se probral z leknutí, odstoupil jsem asi o deset metrů a zvažoval možnosti.

První možnost – mapa, obejít to klidně o 300, 500 metrů – nelze.

Druhá možnost – domluva – říkám jí…vypadneš ty svině? Pak dobráckým tónem…mohla by ses prostě jen maličko odplazit? Vůbec nereagovala a jen čuměla…

Třetí možnost – kamínkem do hlavy – jsem ji samozřejmě netrefil…

No, a tak jsem teda musel sebrat odvahu, že to, jakože v klidu projdu. Vyšrouboval jsem hůlky až na konec, připravenej jí razkašit na částice. Našlapujíc, řekl bych jak indián po špičkách procházím kolem. Ta svině se otočila a odjela do hajzlu, vsadil bych se, že jsem viděl v jejích očích posměšek a že si pohrdavě odplivla…

Fobie, jsou od toho, aby se jim člověk postavil. Hrdinně jako já – složil jsem hůlky a pak jsem se rozbrečel 😂😂

Ještě vám chci říct, že oproti původnímu plánu jsem upravil trasu tak abych mohl vidět z výšky Solenickou podkovu.

Vyhlídka Solenická podkova – vyhlídka na meandry Vltavy

Musel jsem se vydrápat o nějakých 150 výškových metrů, než byla původní trasa, ale když jsem stál zpocenej nahoře a koukal na ten meandr Vltavy pode mnou, došlo mi, že právě pro tyhle chvilky to dělám, proto nadávám pod každým kopcem, ale pak se tam stejně vždycky vydrápu, abych si nahoře sedl na prdel z toho, jak u nás ta příroda čaruje…

Teď sedím na terase, koukám na hráz Orlíku a těším se na zítra, to dorazím ke známénu a tam bude volný den…

Den osmej z bůh ví kolika…

Solenice – Hřebeny – Kamenice – Voltýřov – Žebrákov – Kostelec nad Vltavou – rekreační středisko Husárna

Trasa osmého dne – pro prohlížení rozklikni

28,23 km – 39522 kroků – 514 výškových metrů nahoru – 402 výškových metrů dolů

Co říct ke včerejší osmé etapě…no…pamatujete, jak jsem před tím říkal, že už bych to nejradši zabalil? A jak jsem den poté říkal, že už na to seru? Tak osmej den už jsem neříkal nic. Nějak mi dochází slova, spíš už neznám žádný sprostější…😂

Byla to taková cesta Orlík/neOrlík, šel jsem podle přehrady vlastně od rána, ale za celý den jsem ho viděl asi jen třikrát.

Ráno jsem si to vyběhl ze Solenice nahoru kolem Orlické hráze na Hřebeny. Tak dá to rozum, že nahoru, přece přehrada nebude na kopci, že? Stačí že tam budu já…

Pak se šlo docela dobře, Kamenice, Voltýřov, to se šlo po silnici…mimochodem, za Voltýřovem jsem vstoupil do Jižních Čech.

Pak ovšem přišel Žebrákov, pidi vesnička ve slepé ulici. Nejenže jsem tam poprvé docela dost zakufroval a zašel si asi kilometr, ale navíc mají na návsi ceduli, kde lákají na procházku malebným údolím Žebráckého potoka. No jenže právě, že vůbec. Bahno, kopřivy do pasu, popadané stromy a ve finále jsem musel po kamenech přeskákat potůček, abych se dostal na modrou. No a pak jsem ho musel přeskákat zpátky, abych se dostal na modrou. Ty mapy jsou nějaký zmatený…😂🤣😂

Tím potůčkem moje včerejší útrapy neskončily. Došla mi voda a mě čekali zhruba čtyři kilometry do Kostelce nad Vltavou. Jenže jak už to bývá…kopec jako blázen, furt a furt. Pomáhám si hůlkama, na to, že maj bejt odpružený…píchnu…baaaam…a dvě minuty mi vibruje celej Peťan. Takže co padesát metrů, to pauzička. Jazyk na vestě, což je možná dobře, protože nevím, jak zvládá vibrace. Žízeň, vedro, komáři…

Za humny je Orlík – z dronu

Co vám budu vyprávět, peklo to bylo. No a na jeho konci…dva a pul kilometru v otevřeným poli, podotýkám, že stále bez vody.

Došel jsem užehnutej a upálenej do Kostelce, hospoda – čtyři půllitry bezinkové limonády, lečo a ve finále jsem se z toho posral jak amina 😂🤣😂

Do cíle to pak už bylo v klidu knížecími lesy pana Schwarzenberga. Má ty cesty všude zazávorovaný, nejspíš kvůli prostému lidu, aby mu nekradli třeba houby nebo borůvky…

Na Husárně jsem se ubytoval, přepral si věci, a ačkoliv jsme se s majitelem dohodli, že dáme pivo, odpadl jsem jako nemluvně ❤

Byl to dlouhej den ve svinským vedru a bez vody. Byl to den bez piva – první – a na rovinu, už se modlím ať je konec. Jsem unavenej, vzteklej a začíná mi hrabat…

Zítra bych měl dorazit k Písku, ale ještě vůbec není jistý kudy, protože mi na Zvíkově uzavřeli most přes Orlík…

Jediná jistota zítřejší trasy je, že přelezu přes 300 km a že už se blíží konec…

Den devátej z bůh ví kolika…

rekreační středisko Husárna – Jickovice – Kučeř – Vůsí – Podolsko – Temešvár – Záhoří – Chrastiny – V Živci

Trasa devátého dne – pro prohlížení rozklikni

37,49 km – 52486 kroků – 643 výškových metrů nahoru – 478 výškových metrů dolů

Vzbudil jsem se ve čtyři. Sprcha, sbalit, ale pršelo tak jsem se ještě natáhnul. Pršelo i v pět, v šest, a i po sedmé, když jsem vyrážel…

Ráno klasicky zahřívačka do kopce, jak jinak. Dneska jsem Orlík viděl častěji, ale radost jsem neměl, bylo to takový nahoru, dolů.

Ve Zvíkově rekonstrukce mostu, takže jsem musel k dalšímu, což byla docela zacházka proti původnímu plánu.

Takže jsem šel Jickovice, Kučeř, Vůsí, Podolsko tam jsem přeběhl most, kde je při nižší hladině vidět původní most s řopíky po obou stranách. Nižší hladina nebyla, takže dál do Temešváru – ne toho rumunského – a přes Záhoří a Chrastiny až do cíle v Živci.

Celou dobu jsem lítal mezi 350 a 400 výškovými metry, ale cíl má 600, takže vlastně nevím, proč jsem fňukal při kopečkách po startu, když ty kurvy vysoký nad Pískem mají 600 metrů. A to jako finiš fakt nechceš…