Kutná Hora – město stříbra a historie

Kutná Hora je téměř dvacetitisícové městečko ve Středočeském kraji. Díky těžbě stříbra šlo ve středověku o jedno z nejvýznamnějších a nejbohatších českých královských měst. A taky nejkrásnějších.

A právě do Kutné Hory mě zavedl další dlouho plánovaný víkendový trip. Musím veřejně prohlásit, že po cestách plných kopců, skal a lesů to byla příjemná změna…

Strávil jsem tu celý víkend, ale k tomu abych viděl všechno co jsem si naplánoval, bych potřeboval minimálně ještě jeden.

Stejně tak kdybych vám jako v ostatních článcích měl psát kudy jsem po památkách chodil tak bych tu seděl x hodin, takže napíšu jen co jsem všechno stihnul a přidám pár postřehů.

Bylo by asi divné, kdybych nezačal dominantou a nejnavštěvovanější památkou Kutné Hory. Tou je klenot pozdní gotiky, Chrám svaté Barbory, který svojí velikostí shlíží z ostrohu do údolí říčky Vrchlice.

Pětilodní gotická katedrála byla od svých počátků symbolem moci, štědrosti a zbožnosti měšťanů a zároveň také osamostatnění Kutné Hory od Sedleckého cisterciáckého opatství. Stavět se začalo v roce 1388 a míchačky jely s přestávkami 517 let, až do roku 1905.

Chrám svaté Barbory

Díky svému bohatství mohli kutnohorští měšťané stavbu svěřit těm nejlepším a nejznámějším architektův své doby. Chrám tak nese rukopis Jana Parléře – stavěl i katedrálu svatého Víta v Praze, Matěje Rejska či Benedikta Rejta. Zajímavostí je, že poslední barevná vitráž byla osazena až v roce 2014 čímž zmizelo poslední čiré okno jižní lodi chrámu.

Vstupenka je za 180 korun a obnáší návštěvu přízemí, vnitřních balkónů – emporů a vedle stojící kapli Božího těla.

Kaple Božího těla se nachází pár metrů od Chrámu svaté Barbory a je s ním úzce spjata už od počátku své historie. Byla postavena jako tzv. karner, dvoupodlažní hřbitovní kaple s kostnicí. Spodní prostor sloužil k ukládání kostí a vrchní k bohoslužbám za zemřelé. Historici, ale mají za to, že vrchní patro nikdy nebylo dostavěno, protože vzhledem ke stavbě sv. Barbory pozbylo smysl.

Kaple poté sloužila jezuitům jako oratoř, jako skladiště krupaře Snížka či jako varhanářská dílna. Těmito zásahy kaple trpěla natolik, že se v devadesátých letech minulého století dostala na seznam stovky nejohroženějších památek světa.

Po náročné rekonstrukci, ale byla zachráněna a dnes můžeme v nenápadné stavbě vedle Chrámu svaté Barbory vidět jeden z vrcholně gotických prostorů u nás.

O dalších pár metrů bokem stojí Středočeská galerie, která se nachází v prostorách bývalých jezuitských kolejí, postavených v barokním slohu mezi lety 1667 – 1750 podle plánů významného italského architekta Domenica Orsiho. Před kolejemi, cestou k chrámu sv. Barbory můžeme obdivovat sousoší světců – soubor třinácti soch vysochaných krátce po roce 1700.

Interiéry galerie jsem nenavštívil, za to jsem si prohlédl parádně upravené Vorlíčkovy sady a poseděl v zahradách, sousedících s bývalými jezuitskými kolejemi…

Zahrady jezuitských kolejí, pohled k Chrámu sv. Barbory. Vlevo Středočeská galerie

A abych vás netahal daleko, před vchodem do Středočeské galerie stojí další zajímavá budova – budova nové synagogy, dnes sídlo církve husitské, na jejímž dvoře je k vidění plastika holocaustu, ale i kamenná koule, která byla použita při obléhání blízkého husitského hradu Sion.

Další mojí zastávkou bylo České muzeum stříbra jehož expozice se nachází v původně gotické tvrzi přestavěné na hradní sídlo, později na patricijský palác v němž přebýval královský rychtář. Původním posláním kutnohorského Hrádku, ale byla ochrana hornických sídlišť na západu města.

České muzeum stříbra nabízí dva okruhy, které jsem si prošel.

První okruh pod názvem Město stříbra, přímo v prostorách gotického Hrádku, ukazuje historii Kutné Hory od počátku, přes největší boom po objevení ložisek stříbrné rudy, až do doby největšího rozmachu královského města. Na dvou patrech se dozvíte o životě “stříbrné” šlechty a také o postavení Kutné Hory v Českém království. K vidění je i historie českých mincí ve městě ražených.

Druhý okruh se jmenuje Cesta stříbra a průvodce provede návštěvníka procesem těžby stříbra, jeho zpracováním a ve finále i ražením mincí ve středověku.

K vidění je nejen replika důlního díla s vybavením nebo původní trejv(těžební stroj poháněný koňmi), ale i havířská osada – srubové stavby, havířské kavny, koryta na promývání rudy, stoupy na její drcení či repliku nístějové pece.

Z návštěvy původního středověkého dolu

Zlatým hřebem je pak průchod cca 250 metrů dlouhou částí původního středověkého dolu. Původně se historici domnívali, že jde o část vůbec nejbohatšího dolu v Kutné Hoře, dolu Osel, ale postupem času bylo toto vyvráceno.

Kdo se nebojí stísněných prostor, tak šup pro helmu a hornickou halenu s kápí a vzhůru do objevování – tady tedy spíš dolů do objevování.

K Českému muzeu stříbra patří ještě tzv. Kamenný dům, což je zrekonstruovaný skvost gotické měšťanské architektury ve kterém se můžete seznámit se životem měšťanstva a s působením církve ve městě. V unikátním sklepě Kamenného domu je pak možné shlédnout Lapidárium – soubor plastik a fragmentů z nejvýznamnějších gotických památek města.

Cena za oba okruhy na Hrádku, je dohromady 190 korun. Pokud chcete samostatně, tak první okruh je za 90 korun a druhý za 160. Prohlídka Kamenného domu je za 70 a Lapidária za 60 korun, kdo chce ušetřit, vezme oboje naráz a připraví si korun sto.

Cestou k Vlašskému dvoru rozhodně doporučuji zavítat k nejstaršímu kostelu v Kutné Hoře a to ke kostelu svatého Jakuba Staršího. Gotický kostel byl postaven během čtrnáctého století a mezi jeho zajímavosti patří to, že měl mít původně dvě věže, ale ve finále byla dostavěna pouze jedna a ta se tyčí do výšky přes osmdesát metrů. Z této věže pak hlásný každou hodinu hulákal : „Pane Bože, rač ostříhati Hory Kutny.“

Kostel svatého Jakuba Staršího se svou 80 metrů vysokou věží

Od kostela je pak krásná vyhlídka na Chrám svaté Barbory, sousoší svatých i vinice na svazích pod jezuitskými kolejemi.

Ve Vlašském dvoře sídlí kanceláře městského úřadu, ale původně šlo o královský palác s mincovnou založený králem Václavem II. před rokem 1300, kdy byli ve městě a okolí nalezeny bohaté naleziště stříbra. Ve 14. století se stal Vlašský dvůr centrální mincovnou království a začal se zde razit český groš.

Prohlédnout si toto sídlo můžete na čtyřech prohlídkových trasách, které zahrnují sklepení, mincovnu, královský palác a nebo pak sakum prásk kompletní areál Vlašského dvora.

Vlaššký dvůr, dříve královský palác s mincovnou, nyní městský úřad.

Já zvolil poslední možnost a za 250 korun jsem měl možnost vidět namátkou, třeba zasedací – audienční síň s nástěnnými malbami a původním dřevěným vybavením a lavicemi konšelů, kapli svatého Václava a svatého Ladislava, která je dílem parléřovské huti a byla budována současně se soukromou kaplí krále Václava II. jehož komnata je také součástí prohlídky. Trasa dále vedla skrze věž v průčelí a přes dvůr s gotickou kašnou až zpět k pokladně, kde se dají pořídit ručně i strojně ražené mince z Vlašského dvora, ale nejen ty, ale i spousty dalších zajímavých upomínkových předmětů.

Přímo naproti Vlašskému dvoru stojí socha K.H.Borovského, který v Kutné Hoře působil v letech 1848 – 1851.

Na druhou stranu, pod Vlašským dvorem jsou nově zrekonstruované Brëurovy sady s fontánou a altánkem, kde jsem si obklopen zelení dal kafe a chvilku odpočíval.

Cestou na hotel jsem staré město prolezl křížem krážem a ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, v každé ulici jsem si dokázal najít dům, ozdobené okno, sloup,sochu, reliéf či patník, který přesně vystihoval a dával na odiv tu středověkou auru, kterou je celá Kutná Hora prostoupena…

Narazil jsem na dům u Tří králů, který ač není nijak historicky významný, je jedním ze skvostů, které doporučuji nevynechat. Fresky na jeho zdech jsou neskutečné.

Dům u tří králů

Morový sloup Panny Marie Neposkvrněné, mezi Palackého a Václavským náměstím, podle návrhu Giovanni Santiniho, na kterém sochy svatých podpírají horní římsu s Pannou Marií je připomínkou morové epidemie, během níž roku 1713 zahynulo více než tisíc lidí.

Dalším skvostem stojícím za návštěvu je gotická kašna na Rejskově náměstí. Kašnu tvoří dvanáctiboký hranol ve stylu pozdní gotiky. Kašna měla vystihovat vztah obyvatel k vzácné vodě, která musela být ve středověku do Kutné Hory přiváděna několik kilometrů dlouhým dřevěným potrubím. Dnes je památkou a je jedním ze symbolů města.

Za první den jsem po Kutné Hoře a jejích památkách našmajdal bez pár metrů téměř 19 kilometrů, což je myslím slušnej výkon na městský výlet.

Nebylo divu, že jsem po večeři a pár luxusních řezaných pivech v hotelu U kata neměl sebemenší problém s usínáním.

Druhý den ráno, po snídani, čerstvý jako rybička jsem znovu vyrazil do víru Kutné Hory, čekal mě výstup na vrch Kaňk a následná prohlídka čtvrti Sedlec.

Mým prvním cílem byl kostel Matky Boží Na Náměti. Pár kroků od hotelu stojí tento gotický kostel pravděpodobně již od roku 1357 v podobě menší hornické kaple, která později byla přestavěna v tento třílodní kostel s třípatrovou věží s hodinami.

Typickým pro tento kostel je poddolované okolí, kde již od poloviny sedmnáctého století docházelo k propadům půdy.

Podle legendy je název “Na Náměti” odvozeno od nametené stříbrné rudy, která při obchodování na tržišti padala prodejcům ze stolů a následně byla tato nametená ruda používána k financování stavby kostela.

Od kostela jsem se vydal na Anenské náměstí kde jsem se chytil modré turistické značky a po ní de vydal pod kopec Kaňk, kde jsem navštívil další zajímavé místo – kamenný kruh, kterému vévodí třímetrový menhir. Každý z kamenů v kruhu leží ve směru některého významného bodu v okolí a řada kamenů vybíhající z kruhu směřuje k Pražskému hradu.

Vrátil jsem se zpátky na modrou a po ní se vydal přes dějiště bitvy u Kutné Hory z roku 1421, ve kterém husité pod vedením Jana Žižky porazili vojska druhé křížové výpravy vedené králem Zikmundem Lucemburským, na vrchol Kaňku, k z dálky viditelné rozhledně.

Rozhledna Havířská bouda s vyhlídkovou terasou na vršku Kaňk

Rozhledna Havířská bouda je vysoká 30 metrů, je zděná a v roce 2013 se její stavitelé vrátili po téměř osmdesáti letech k metodě kamenného kyklopského zdiva. Nahoru se dá jet výtahem, ale já zvolil schody, čekalo mě jich na vrchol krásných 144. Odměnou mi byl parádní výhled po okolí. Na proskleném vyhlídkovém ochoze funguje kavárna a dole potom restaurace.

Vydal jsem se dolů z kopce, teď už po žluté a zhruba po kilometru jsem došel ke kostelu Všech svatých v Sedlci, pod jehož kaplí, v podzemí se nachází kostnice.

Kaple s kostnicí a přilehlým hřbitovem byla budována na počátku 14. století. V roce 1421 husité kapli vypálili. Po zrušení hřbitova na konci 15. století a po husitských válkách byly exhumované kosti více než 40 000 lidí uloženy uvnitř podzemní části kaple, kde je poloslepý sedlecký mnich vyskládal v roce 1511 do velkých pyramid.

Kostel Všech svatých s kostnicí v Sedlci

V letech 1703 a 1710 byla podle koncepce architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela kaple i s kostnicí renovována a přestavěna. O 74 let později Josef II. zrušil sedlecký klášter a jeho majetek od cisterciáckého řádu kupují Schwarzenbergové z Orlíka. Ti nechali kapli upravit do současné podoby. Pravděpodobným autorem unikátní výzdoby z lidských kostí je řezbář František Rint.

Schwarzenberský erb z lidských kostí.

Vstupné do kostnice stojí 160 korun a u vchodu vás upozorní, že fotit je zakázáno. K vidění jsou sloupy, lustry, Schwarzenberský erb a další výtvory z lidských kostí

Prohlídka kostnice je doslova na pár minut, takže se vydávám dál po žluté.

Narážím na muzeum, které jsem v plánu neměl, na muzeum Lega. Měním názor a za 245 korun se nořím do světa kostiček. Vystaveno je tu více než tisíc exponátů, staveb a skládaček ze stavebnice Lego. Návštěvníci zejména s dětmi si tu určitě přijdou na své…

Razím dál a kousek pod muzeem Lega je další z mých naplánovaných zastávek. Navštěvuji chrám Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci.

Na místě dnešní katedrály stával již od roku 1142 starší románský chrám, který byl ke konci třináctého století zničen.

Na jeho místě byla mezi lety 1280 – 1320 vystavěna gotická bazilika. Autor stavby není znám, ale podle stavebních prvků byl obeznámen se stavbami ve francouzském a německém gotickém směru, zároveň ale respektoval cisterciáckou stavební architekturu.

Roku 1421 je během husitských válek bazilika vypálena a zpustošena.

V troskách zůstal chrám 279 let. K obnově došlo za opata Snopka a tvář chrámu utvářeli architekti Pavel Ignác Bayer, ale hlavně Jan Blažej Santini – Aichel, který stavbě vtisknul své jedinečné vidění barokní gotiky.

Obnovený chrám byl vysvěcen roku 1708, ale stejně jako blízká kostnice byl v roce 1784, v době panování Josefa II. v rámci zrušení sedleckého kláštera zrušen a jeho majetek vydražen.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci.

Z chrámu se stalo skladiště mouky a v prostorách kláštera začíná fungovat tabáková továrna, která je tam dosud.

Chrám byl církvi navrácen 1806, ale vysvěcen byl znovu až v roce 2009. Od té doby je i přístupný veřejnosti.

Vstupné je 160 korun a během prohlídky jde skrze podkroví vystoupat na kůr a obdivovat díla starých mistrů…jmenovitě třeba malířů Brandla či Willmanna.

Největším pokladem chrámu, ale bezesporu je jeden z největších klenotů střední Evropy – originál sedlecké monstrance.

Ukryta před husity, zazděna ve zdi chrámu a náhodně objevena je od roku 2011 znovu k vidění v chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Podle historiků se jedná o nejstarší dochovanou gotickou monstranci na světě – skvost vyrobený před rokem 1400 v parléřovském stylu.

Od chrámu to mám jen kousek na vlakové nádraží, svezu se jednu zastávku, dojdu na oběd do hotelu a s blížícím se večerem vyrážím znovu k Chrámu svaté Barbory, jejíž večerní, nasvícené fotky si v žádném případě nemůžu nechat ujít.

Nasvícený Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře.

Mě osobně Kutná Hora učarovala, mám historii rád a tady historie číhá doslova na každém rohu, dalo by se říct že vyzařuje z každého domu, každé zdi i cihly.

Rozhodně můžu návštěvu města i okolí doporučit. Sám se sem ještě určitě vrátím, vždyť mi ještě toho zbývá tolik navštívit.

Odkaz na Galerie :

Chrám svaté Barbory

Kutná Hora