Poslední dva roky mám pocit, že jedu na autopilota. Ráno vstát, do práce, přežít den mezi lidmi, kterým až na vyjímky vůbec nerozumím, večer domů a pak znovu to samé. Všechno mě unavuje, štve a nic mě nebaví. Až na jednu věc – moje toulání se. Když jsem venku, s batohem na zádech, v přírodě mezi stromy, cítím aspoň na
