Camino de Santiago – čas na restart?

Poslední dva roky mám pocit, že jedu na autopilota. Ráno vstát, do práce, přežít den mezi lidmi, kterým až na vyjímky vůbec nerozumím, večer domů a pak znovu to samé. Všechno mě unavuje, štve a nic mě nebaví. Až na jednu věc – moje toulání se. Když jsem venku, s batohem na zádech, v přírodě mezi stromy, cítím aspoň na chvíli klid.

Minulý rok jsem přešel Českou republiku od severu k jihu. Skoro 500 kilometrů jen já, moje hlava, moje nohy a cesta. Bylo to skvělé, ale nestačilo to. Teď potřebuji něco víc. Ne vzdáleností, ale spíš duchovně. Něco, co mi dá čas si srovnat myšlenky a najít impuls a směr, kudy dál. A tím má být Camino de Santiago…

Pouť dlouhá staletí

Camino de Santiago není jen obyčejná dálková trasa. Je to poutní cesta s historií sahající až do 9. století, kdy byl v Santiagu objeven hrob svatého Jakuba, jednoho z Kristových apoštolů. Od té doby se do Santiaga vydávají poutníci z celého světa – kdysi kvůli víře, dnes často i kvůli sobě samým.

Já jsem si vybral portugalskou pobřežní variantu. Cesta, která vede podél Atlantiku, prochází rybářskými vesnicemi, historickými městy a přes staré kamenné mosty, po nichž kráčeli poutníci už před stovkami let. Je to jiná atmosféra než na slavnější francouzské cestě – víc moře, klidu a otevřeného prostoru.

Místa, která mě čekají

Můj start bude v Portu, městě portského vína, úzkých uliček a slavného mostu Dom Luís I. Odtud zamířím do Matosinhos, kde už mě bude provázet vůně oceánu. Vila do Conde mě přivítá starým akvaduktem a historickým centrem, zatímco Caminha je místem, kde překročím hranici do Španělska.

V Galicii mě čekají zelené kopce a kamenné vesnice. Caldas de Reis je známé termálními prameny, které možná přijdou vhod unaveným nohám. A Padrón? Právě tady podle legendy přistála loď se svatým Jakubem, než jeho ostatky doputovaly do Santiaga.

Ale bude toho mnohem víc…

Sedmého dubna vyrazím

Sedmého dubna, na své narozeniny, udělám první krok. Možná dojdu, možná nedojdu. Možná se po té cestě vrátím jako jiný člověk a možná taky ne. Jedno, ale vím jistě – až se za pár týdnů podívám na katedrálu v Santiagu, budu zase o něco blíž tomu, co hledám…